Zemětřesení na evropském trhu s energiemi

Závěr roku 2021 a první polovina následujícího roku přinesly do evropské energetiky téměř doslova zemětřesení. Nestabilita a panické reakce trhů s energetickými komoditami vedly k rozdílným reakcím jednotlivých států EU. Sen o levném ruském zemním plynu jako přechodnému zdroji energie mezi „špinavým“ uhlím a „čistými“ obnovitelnými zdroji se rozplynul během několika týdnů následujících po ruské agresi na Ukrajinu.

Přitom i samotný plyn byl pouze rozumným kompromisem s ohledem na ekologickou zátěž jeho spalování, jelikož při výrobě stejného množství energie emituje cca poloviční množství skleníkových plynů oproti zavrhovanému uhlí, což není zanedbatelné číslo. Ústup Německa jako dominantní evropské ekonomiky od jaderné energetiky svázal navíc cenu plynu s cenou elektřiny, kterou při výpadku solárních a větrných zdrojů lze s rozumnou spolehlivostí a v dostatečném objemu zajistit právě pouze s použitím paroplynových turbín. Z výše uvedeného vyplývá, že se také podstatně změnily ekonomické podmínky pro vytápění rodinných či bytových domů. Donedávna protěžovaný plyn, který lze s vysokou účinnosti spálit v kondenzačních kotlích, se stal strategickou surovinou, jejíž spotřebu je nutno omezovat pro minimalizaci ruských možností vydírání Evropy. Pořízení kondenzačního kotle již ani nelze dotačně podpořit. Masivním trendem jsou nyní tepelná čerpadla, která dosahují solidních parametrů a vysoké spolehlivosti. I přes poskytované dotace se ovšem pořád jedná o poměrně drahá zařízení, která vzhledem ke své konstrukci mohou vyžadovat také nákladný servis v případě nastalých poruch. V závislosti na okolních podmínkách a ceně komodit mohou být palivové náklady na provoz tepelného čerpadla srovnatelné s kondenzačním kotlem na zemní plyn. V současné době je tato záležitost velmi individuální dle konkrétních smluvních podmínek spotřebitelů, jelikož jsou stále v platnosti delší fixace z roku 2021 či starší, které jsou z dnešního pohledu cenově nesmírně výhodné.

Na tepelná čerpadla se pohlíží jako na obnovitelné zdroje tepelné energie, přitom ke svému provozu využívají elektrickou energii vyrobenou z mixu zdrojů, kterých naprostá menšina je reálně obnovitelných, navíc i ony mají daný životní cyklus s určitým ekologickým dopadem vzhledem k jejich výrobě a likvidaci. Často opomíjeným obnovitelným zdrojem je biomasa s ohledem na její menší možnosti využití ve velké energetice. Nižší výhřevnost paliva, tedy nutnost zajištění větších hmotností a objemů je nejen ekonomický, ale i logistický oříšek. V prostředí rodinných či bytových domů se ovšem nejedná o tak zásadní problém. Trh se dřevem i přes pokračující kůrovcovou kalamitu taktéž zareagoval na zdražování energetických komodit a nastal také problém s dostupností palivového dříví. Východiskem, které řeší nastalou situaci, je výroba vlastního paliva z biomasy, která by běžně zůstala napospas přírodě. S využitím štěpkovačů lze za zlomek nákladů připravit palivovou směs, která se následně spálí v kotli samostatně či jako přídavek k palivovému dříví. Ve spalovacím procesu se přitom uvolní do atmosféry ne víc CO2, než kolik vstřebal daný objem vegetace v procesu fotosyntézy během svého biologického života. Stejný dopad na ovzduší by měla emise CO2 jako výsledek hnilobných procesů, např. v lese. Z dnešního pohledu se tedy jedná o nejlevnější a k přírodě nejšetrnější způsob vytápění rodinných a bytových domů v zimním období.